Lukáš a Terka si řekli své „Ano“ v poměrně mrazivé dubnové dopoledne, kdy byl ještě ve vzduchu mírně cítit sníh, ale zároveň jarní paprsky usilovaly prosadit si to svoje, co to jen jen šlo.
Vzali se v jednom z nejkrásnějších kostelů v Olomouci, v majestátné Katedrále sv. Václava. Při tomto životním kroku je doprovázela jen ta nejužší rodina a přátelé. Srdečně jim popřáli před kostelem, zahřáli se štamprličkou a jeli do nedaleké restaurace.
S Lukym a Terkou jsme prošli Bezručovými sady, zapadlými malebnými uličkami, přes Dolní náměstí až do Lafayettovy ulice, kde jsme se rozloučili. Během naší foto procházky jsme nafotili nejen jejich novomanželské snímky, ale popovídali jsme si mimo jiné i o tom, jaké bylo zařizování svatby na dálku ze zahraničí.
S bílou krabičkou plnou voňavého svatebního cukroví jsem cupitala dál za mojí rodinkou a přemýšlela nad tím, jak je báječné, když si páry svůj svatební den udělají přesně podle svých představ, protože to je ze všeho nejdůležitější.
Tyhle zkrácená svatební focení mám moc ráda. Ačkoliv se jim mohu věnovat jen mimo hlavní svatební sezónu nebo ve všední dny, vždy s sebou nesou jedinečný příběh a mají specifické kouzlo, které mě nepřestává dojímat.
Pro Lukyho a Terku jsem vytvořila také dvě krásné fotoknihy pro jejich rodiče, aby měli památku na jejich velký den, který pojali po svém, avšak ze srdce a podle svých nejhlubších představ a přání.
Třeba vám svatební příběh této milé dvojice bude inspirací, jak si svůj vysněný den naplánovat netradičně a hlavně se toho nebát.
