Tato recenze bude hlavně pro protějšky nadšených žen, které se chystají na (první) focení. Začalo to těhotenským focením — žena našla fotografku Moniku a dostali jsme termín. Jelikož moje poslední zkušenost s nějakým focením byla asi někdy kolem milénia, kdy jsme se ve škole fotili s obrovskými čísly „2000“, byl jsem s blížícím se termínem značně nervózní. Bál jsem se neosobního, nastrojeného focení, ale opak byl pravdou. Přijela sympatická Monika, která vás nenásilně navede do pozice, která jí přijde fotogenická a zajímavá, a vše probíhá naprosto přirozeně. Vůbec se nemusíte bát, že nebudete vědět, co máte dělat. Focení uteklo jako voda a za pár dní přišly naprosto boží fotky!
Pak jsme pokračovali ve spolupráci při rodinném focení doma, vánočním focení v ateliéru — a vždy jsme byli naprosto spokojení. Letos byla volba pro svatební focení jasná. Nevím, jak to dělá, ale celý den jsme Moniku prakticky neviděli — a když si teď prohlížíme svatební fotky, zachycené momenty nás vždy vtáhnou zpátky, jako bychom si to prožili znovu a znovu. A tak by to podle mě mělo být!
