Na Moniku jsme s manželem narazili, když jsme hledali fotografa pro naše první těhotenské focení. Především jsme vybírali podle fotografií uveřejněných na webu a ty Moničiny nás na první pohled zaujaly. Nakonec u nás ale vyhrála na plné čáře nejen díky nim, ale i kvůli příjemnému dojmu, který jsme z ní takto „přes sítě“ cítili.
Samotné focení ale předčilo veškerá naše očekávání. Díky Monice jsme se cítili uvolněně (a to jsem před objektivem opravdu velký stydlín) a během focení jsem kolikrát zapomněla na to, že nás někdo fotí, a jen si užívala okamžik. Pro veškerou mou nervozitu před focením měla Monika pochopení a svým laskavým a bezstarostným přístupem mi byla velkou oporou.
Když se nám narodila dcerka, už jsme nehledali jiné fotografy, ale rovnou psali Monice, jestli by si na nás udělala čas. Velmi na ní cením rychlou komunikaci, díky které jsme se domluvili na focení snad hned v následujícím týdnu. Monika za námi tentokrát přijela domů. Trošku jsem se bála, jestli focení doma nebude „přeplácané“, s ohledem na to, že rozhodně nemáme ateliérovou domácnost, a jak to celé nakonec dopadne. Veškeré obavy ale byly zbytečné. Focení jsme si zase náramně užili — bylo rychlé (což maminky v šestinedělí velmi ocení), ale neuspěchané. V našem třípokojovém bytečku dokázala Monika vykouzlit neskutečné množství různých fotografií, aniž by se situace na nich opakovaly. Nesmím vynechat, že ráno před focením se dcera probudila s nateklým očkem a téměř celé focení proplakala. Na fotkách to ale není vůbec poznat.
Velmi ráda se k fotkám vracím — ať už k těhotenským, nebo novorozeneckým — a stejně tak ráda vzpomínám na samotné focení, protože to pro mě v obou případech byla velmi příjemná zkušenost. Monika je úžasná fotografka, která svou práci obohacuje o lidský a přátelský přístup, což se podle mě promítá i do výsledných fotografií.
PS: Asi je jasné, koho si v případě dalšího focení vybereme 😀
